MINERÁLNÍ LÁTKY

Minerální látky jsou pro organizmus nezbytné (esenciální), musí být součástí výživy, protože si je organizmus nedokáže sám vytvořit. Minerální látky se podílejí na výstavbě tělesných tkání, podmiňují stálý osmotický tlak v tělesných tekutinách, regulují, aktivují a kontrolují metabolické pochody a jsou důležité i pro vedení nervových vzruchů.
Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti hormonů a enzymů. Mnohé minerální látky hrají důležitou úlohu ve snižování rizika onemocnění závažnými (civilizačními) chorobami. Mají významnou úlohu při růstu a pro metabolizmus celého organizmu.
Minerální látky regulují hospodaření s tekutinami a předávají elektrické signály mezi buňkami. Zajišťují potřebnou acidobazickou rovnováhu a jsou nezbytné pro tvorbu hormonů. Minerální látky a stopové prvky zajišťují i v nepatrných množstvích, životně důležitou činnost různých tělesných funkcí, jako je zažívání, metabolizmus, vyměžování nebo rozmnožování.
U mnoha dospělých, ale i dětí dochází k jejich nedostatku, a to zejména špatnou výživou. Není důležité pouze přijímané množství jednotlivých minerálních látek, ale zejména jejich vzájemný poměr.
Minerální látky se rozlišují podle množství potřebného pro organizmus na tzv. množinové prvky nebo-li makroprvky a na stopové prvky.
Makroprvky ? sodík draslík, hořčík, vápník, fosfor, chlor a síra. Jejich potřeba je obvykle do jednoho gramu denně.
Stopové prvky ? železo, měď, zinek, mangan, křemík, molybden, jód, fluór, selen, chróm a bór. Jejich potřeba je přibližně několik miligramů, respektive několik mikrogramů denně.
 

Bor
(Borum - B)

Bor ovlivňuje metabolizmus vápníku, hořčíku, mědi, fosforu a vitamínu D.  Studie poukazují, že bor ovlivňuje zdraví kostí a šlach.  Bor redukuje vylučování vápníku močí. Tento efekt může vést ke snížení rizika osteoporózy, avšak pouze tehdy, pokud je současný dostatečný přísun hořčíku.
Bylo zjištěno, že vyšší přísun boru je schopen snížit dobu hojení zlomenin až na polovinu. U postmenopauzálních žen, které braly dietu s vyšší hladinou boru, byla hormonální aktivita stejná jako u žen, léčených estrogeny. Skutečnost, že bor zvyšuje hladinu estrogenu však neznamená, že suplementace bórem přináší stejná rizika jako estrogenní terapie. Bor je schopen vytvářet estrogenový efekt bez rizika, spojeného s aplikací vysokých dávek estrogenu.
Přirozenými zdroji boru jsou ořechy a ovoce.

Draslík
(Kalium - K)

Spolu s ostatními elektrolyty vede draslík nervové vzruchy, zahajuje svalový stah a reguluje srdeční tep a tlak. Draslík udržuje také množství tekutiny v buňkách, sodík reguluje množství mimobuněčné tekutiny, takže oba tyto minerály upravují rovnováhu tekutin v organismu. Draslík rovněž umožňuje přeměnu krevního cukru - primárního paliva organismu - na glykogen, skladovatelnou formu energie, ukládaný v játrech a ve svalech. Je také přirozeným diuretikem, takže pomáhá odstraňovat z těla škodlivé látky a toxické zplodiny metabolismu.
Draslík a prevence: Jedna studie za druhou shodně prokazovaly, že lidé, jejichž potrava obsahuje mnoho draslíku, mají nižší krevní tlak než ti, kteří ho v potravě mají málo. Platí to i při vysokém příjmu sodíku, ale nízký přívod sodíku výsledky zlepšuje. V jedné studii bylo 54 nemocných léčených na vysoký krevní tlak rozděleno do dvou skupin; polovina dostávala normální stravu, druhé skupině byla podávána strava bohatá na draslík. Po roce bylo možné významně snížit podávání léků proti vysokému tlaku u 81 procent pacientů, kteří jedli dietu bohatou draslíkem, zatím co ve druhé skupině bylo možné snížit množství léků jen u 29 procent.
Svým účinkem na krevní tlak snižuje draslík i riziko srdečních onemocnění a mozkových příhod. Podle jedné studie se u skupiny pacientů s vysokým tlakem, kteří denně jedli jedno hlavní jídlo bohaté na draslík, snížilo riziko fatálních mozkových příhod o 40 procent. Při dvanáctiletém sledování se zjistilo, že u mužů, kteří měli v potravě minimální množství draslíku, byla pravděpodobnost akutní mozkové příhody dvaapůlkrát větší než u těch, kteří dostávali draslík v maximálním množství. U žen s nízkým příjmem draslíku bylo riziko pětkrát větší.
Draslík a jeho nedostatek: U jinak zdravého člověka není pravděpodobné, že by nízký příjem draslíku vyvolal nepříznivou odezvu. Při dalším snižování draslíku - jeho hladiny - je prvním příznakem nedostatku draslíku svalová slabost a nauzea (nevolnost až zvracení). K závažnému nedostatku může dojít u člověka, který užívá silná diuretika, jež snižují hladinu tekutin v těle, nebo trpí těžkými průjmy či zvracením. Pokud se draslík nedoplňuje, může tak nízká hladina draslíku vést až k srdečnímu selhání.
Draslík je obsažen ve většině potravin, ale hlavním zdrojem je ovoce a zelenina.

Fosfor
(Phosphorus - P)

Fosfor je obsažen v každé naší buňce. Patří k základním stavebním kamenům, ze kterých jsou sestaveny naše nukleové kyseliny – nositelé dědičné informace. Účastní se přeměny cukrů, tuků a bílkovin, přenosu energie. Spolu s vápníkem tvoří fosfáty hlavní součást kostí a zubů.
Přesuny fosfátu uvnitř organismu jsou úzce spojeny s pohybem vápníku. Hladina obou je mimo jiné regulovaná vitamínem D. Vylučování probíhá hlavně prostřednictvím moči.
Dlouhodobý nedostatek se může pociťovat jako stavy slabosti, únavy, nervové poruchy.
V pokusech na zvířatech, která byla krmena potravou bez fosforu, docházelo k poruchám vývoje kostí. Projevilo se to příznaky připomínajícími nedostatek vitaminu D – pokřivením kostí, tzv. rachitis (křivicí).
Nadměrným příjmem fosfátů můžete snížit vstřebávání železa z potravy.
Spolu s vápníkem je pravidelný příjem fosforu v potravě důležitý pro správnou tvorbu kostí. V potravinách je však fosfor obsažen v daleko větším množství než vápník, jeho nedostatek v důsledku špatné výživy je proto výjimečný.
Doporučenou denní dávku fosforu pro jednotlivé věkové skupiny uvádíme v následující tabulce:
Pokud užíváte vápník na podporu tvorby kostí, je vhodné doplnit stravu i o vyšší příjem fosforu. Poměr vápníku a fosfátu v kostech musí být vyrovnaný, o stejnou rovnováhu proto usilujte i ve své stravě.
Nejbohatší na fosfor jsou ořechy, luštěniny, obilniny, ovesné vločky, hnědá rýže, mléčné výrobky, vnitřnosti a maso.

Hořčík
(Magnesium - Mg)

Dostatek hořčíku v potravě je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů (mírní podrážděnost a nervozitu), ale i pro uvolňování energie z glukózy a pro správnou stavbu kostí. Udržuje v dobrém stavu oběhový systém a je prevencí infarktu. Řadě žen odstraní potíže spojené s premenstruálním syndromem. Mírní deprese a přispívá ke zdravým zubům.
V kombinaci s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek. Jeho nedostatek často pociťují sportovci, diabetici a lidé, kteří pijí příliš alkoholu. Projevuje se podrážděností, nespavostí, náladovostí, špatným trávením, bušením srdce nebo arytmiemi. Může vyvolat také deprese, případně záchvat astmatu.
Přirozenými zdroji hořčíku jsou banány, mandle, ořechy, tmavá listová zelenina, obilí a celozrnné pečivo.

Chrom
(Chromium - Cr)

Dostatečný obsah chromu v organizmu je důležitý pro správný metabolismus cukrů a tuků. Pomáhá stabilizovat hladinu krevního tuku a tlumí chuť na sladké potraviny. Farmaceutické přípravky s obsahem chromu jsou vhodné ke kontrole tělesné hmotnosti a také jako doplněk sportovní stravy pro údajný, ovšem neprokázaný růst svalové hmoty.
Biologické účinky chromu jsou silně závislé na mocenství, ve kterém se do organizmu dostává. Zatímco trojmocný chrom je pokládán za převážně prospěšný a je nezbytnou součástí každodenní stravy, pak naopak šestimocný chrom působí negativně a je pokládán za potenciální karcinogen.
Z potravin bohatých na trojmocný chrom lze uvést především melasu a přírodní hnědý cukr, červenou řepu, lesní plodiny, kvasnice a pivo.

Křemík
(Silicium - Si)

Křemík je nezbytný pro správné fungování buněk a tkání a syntézu vitamínu B1 v organismu. Kontroluje přenos nervových impulsů. Přispívá k posílení kostí. Je též nezbytný pro růst vlasů, nehtů a zubů. Chrání kůži před ochabováním a rozjasňuje oči. Proto je nazýván minerálem krásy.
Křemík je též užitečný při hojení slizničních a kožních onemocnění a při tuberkulóze.
Nedostatek křemíku může vést k měkkým lámavým nehtům, oslabení či vypadávání vlasů, předčasné tvorbě vrásek, slabému vývoji kostí, osteoporóze (řídnutí kostí). Hlavní příznak nedostatku křemíku je přecitlivělost na chlad, někdy je pociťován dokonce v ústech.
Hlavní zdroje jsou jablka, pomeranče, třešně, mandle, rozinky, penatové ořechy, syrové zelí, cibule, karotka, čekanka, lilek, dýně, celer, červená řepa, okurka, ryby, med a zrna. Pro zvýšení příjmu křemíku je vhodné jíst celozrnné obiloviny, protože ty obsahují lehce vstřebatelný křemík.

Mangan
(Manganum - Mn)

Přítomnost malého množství manganu v organizmu a jeho pravidelný přísun v potravě je nezbytné pro jeho správnou funkci. Dlouhodobý nedostatek manganu v potravě vede především k problémům v cévním systému, protože dochází k nežádoucím změnám v metabolizmu cholesterolu a jeho zvýšenému ukládání na cévní stěnu. Tento jev v dlouhodobém měřítku značně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob.
Mangan je důležitý i pro správný metabolizmus cukrů a jeho nedostatek může vést k nebezpečí onemocnění cukrovkou (diabetes melitus).
Hlavními přirozenými zdroji manganu v potravě je rostlinná strava jako obilniny, hrášek, olivy, borůvky, špenát a ořechy.

Měď
(Cuprum - Cu)

Měď (podobně jako zinek) patří mezi prvky s významným vlivem na živý organizmus, vyskytuje se v řadě enzymatických cyklů nezbytných pro správnou funkci životních pochodů a její přítomnost v potravě ovlivňuje zdravotní stav organizmu. Tyto enzymy například ovlivňují metabolizmus sacharidů v organizmu, ovlivňují vytváření kostní hmoty a krvetvorbu, ovlivňují i fungování nervového systému.
Nedostatek mědi se projevuje anémií (chudokrevností), zpomalením duševního vývoje a zhoršením metabolizmu cukrů. Dochází ke ztrátě pigmentů a vypadávání vlasů, k poruše tvorby a kvality kostí a vaziva.
Potraviny bohaté na měď jsou např. játra, kakao, ořechy, houby, korýši a měkkýši.

Molybden
(Molybdaenum - Mo)

Přestože je molybden přítomen v živých tkáních živočichů a rostlin pouze ve stopovém množství, je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. Bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které jsou zodpovědné za metabolizmus železa a detoxikaci sulfidů. Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost zubní skloviny.
Nedostatek molybdenu může vést k anémii, přispívá k zvýšenému výskytu záchvatů astmatu, zvýšené kazivosti zubů a zhoršení ochrany proti infekci močového měchýře. Podle některých zdrojů je nedostatek molybdenu ve stravě příčinou depresivních stavů a může vést k impotenci.
Hlavním přirozeným zdrojem molybdenu v potravě jsou luštěniny, celozrnné pečivo a listová zelenina.


Sodík
(Natrium - Na)

Sodík patří k minerálním látkám, které se v lidském organizmu vyskytují ve větším množství (makroelementy). Sodík je důležitý pro udržení osmotického tlaku a iontové síly tělních tekutin. Je velmi důležitý pro udržování takového osmotického tlaku v buňkách, který umožňuje kyslíku a živinám procházet buněčnými stěnami. Společně s draslíkem se účastní nervových přenosů a přispívá k zachování acido-bazické rovnováhy v organizmu.
Při vysokých ztrátách sodíku (nadměrné pocení), pokud nejsou vyrovnány zvýšeným příjmem, se objevují svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Rovněž přebytek sodíku může vyvolat poruchy. Dlouhodobý nadměrný příjem sodíku u citlivých osob zvyšuje krevní tlak.

Vápník
(Calcium - Ca)

Vápník patří mezi biogenní prvky, které jsou nezbytné pro všechny živé organizmy. V tělech obratlovců je základní součástí kostí a zubů, nachází se ale i ve svalech, krvi a dalších tělesných tkáních.
V lidské potravě představuje vápník velmi podstatnou složku. Protože je nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a mládeže. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale i vitaminu D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty. Nedostatek některého z těchto faktorů je příčinou onemocnění křivice neboli rachitidy. U starších lidí dochází k úbytku vápníku z kostní hmoty, což se projevuje jako tzv. osteoporóza (řídnutí kostí). Kosti jsou křehké, snadno se lámou a zlomeniny se naopak obtížně a velmi zdlouhavě hojí.
Hlavní zdroj vápníku v lidské potravě představuje mléko a mléčné výrobky. Kromě toho je vápník ve zvýšené míře přítomen ve většině listové zeleniny, semenech, ořeších, ovesných vločkách a řadě minerálních vod. Ovšem v zelenině je vápník (i některé jiné prvky) často vázán jako nerozpustný fytát či šťavelan.

Zinek
(Zincum - Zn)

Zinek patří mezi prvky, které mají velmi významný vliv na správný vývoj všech živých organizmů rostlinných i živočišných. Přítomnost zinku v organizmu je nezbytnou podmínkou pro správné fungování řady enzymatických systémů – nejvýznamnější je patrně inzulínový. Přítomnost zinku v potravě je důležitá nejen v době růstu organizmu, kde jeho nedostatek vede k opožďování tělesného i duševního dospívání, ale i v dospělosti. Nedostatečné množství zinku v potravě způsobuje totiž nechtěný úbytek na váze, pomalé hojení ran, zhoršování paměti a smyslové poruchy – především zrakové a čichové. Zinek je přítomen v poměrně značném množství ve spermatu a jeho dostatek v potravě je podmínkou pro správný pohlavní vývoj i dokonalou funkci pohlavních orgánů mužů.
V potravě jsou hlavními zdroji zinku játra, tmavé maso, mléko, vaječné žloutky a mořští živočichové. Z rostlinných produktů jde především o celozrnné cereálie.

Železo
Ferrum - Fe)

Z biologického hlediska patří železo mezi nejvýznamnější prvky. Železo je nezbytné k tvorbě hemoglobinu, který je potřeba k transportu kyslíku z plic do tělesných tkání a je proto nezbytný pro dýchání.
Železo má povzbudivý účinek, odstraňuje únavu, působí proti chudokrevnosti a zvyšuje imunitu.
Vstřebávání železa je problematické, ve skutečnosti se vstřebává pouze 8 % přijatého železa potravou. Stupeň jeho vstřebání závisí na složení trávicích šťáv. Schopnost vstřebat železo klesá věkem.
Vstřebatelnost železa se však zvyšuje s množstvím přijatých bílkovin, mědi, vápníku, vitamínů C, B6, B12 a E.
Hlavním zdrojem železa v potravě je maso, především vnitřnosti jako játra, srdce a slezina. Zdrojem železa jsou ale i luštěniny, listová zelenina a některé ovoce jako například jahody.